Zavíračka

Návštěvy obchodů mne přiměly k úvaze nad tím, jaký má smysl jejich zavírání. Už mnoho měsíců (s přestávkami, ale o těch níže) je zavřena většina prodejen, ovšem s výjimkami. A právě výběr toho, co bude zavřeno a co ne, tedy těchto výjimek, nutí k zamyšlení. Nad otevřením prodejen potravin, drogerií, lékáren, benzinek či různých servisů není třeba se pozastavovat, bez nich by se naše společnost prostě neobešla. Ale proč byly například zavřeny prodejny oblečení a bot na podzim a v zimě, zatímco květinářství zůstala po celou dobu otevřena, to už na první pohled jasné není. Nabízí se myšlenka, že teplý kabát je v zimě důležitější než čerstvá kytka. Naše vláda si to však zjevně nemyslí, jsouc asi vedena vědomím toho, že její majitel nepodniká v oděvech, ani v obuvi, naproti tomu však vlastní síť květinářství. Ostatně už loni na jaře nám prozradil superministr Havlíček, že se vláda snaží udržet chod klíčových živností. Jen zapomněl dodat, že se tyto posuzují nikoli podle potřebnosti pro veřejnost, ale podle přínosu pro Agrofert.

Číst dál...

Ve stavu nouze

Uplynul téměř rok od mého posledního příspěvku, ale nic převratného se za tu dobu nestalo. Tedy stalo se toho vlastně dost, ale nic z toho nezvrátilo vývoj jasně patrný již na začátku roku 2020. Na světovém jevišti pokračuje drama o střetu šílenství a rozumu, ve kterém prozatím šílenství přesvědčivě vítězí. Snad se jednou dočkáme i katarze... Na naší domácí scéně se toto drama vyznačuje výrazně absurdními rysy, což bych jako obdivovatel díla Samuela Becketta či Alfréda Jarryho velmi ocenil, ovšem jen z pohledu diváka. Bohužel je mi souzeno státi se proti své vůli jedním z účinkujicích. Na poli politickém se pak zdárně podařilo dokončit rozvrat právního státu a demokratického uspořádání definitivním sloučením ČR s Agrofertem, o což se ostatně Babiš a jeho nohsledi usilovně snažili již od sněmovních voleb z roku 2013. Setrvalá virová krize tento vývoj jen urychlila a skryla před zraky veřejnosti, soustavně ohlupované rečmi o hrozící pohromě. Všechny podstatné procesy rozkladu původního zřízení však byly nastartovány již dávno předtím, takříkajíc za bílého dne, a za souhlasného přikyvování nebo alespoň mlčení většiny voličů i jejich politických zástupců. Nyní se už jen supi perou o zbytky mršiny polistopadového státu. S tím souvisejí některé vážné problémy, jimž bychom měli věnovat pozornost. Ve stručnosti je zde nastíním, přestože by si zaloužily samostatná, podrobnější pojednání. S dalšími zákazy na ně jistě bude dost času...

Číst dál...

Virus Babiš

Již jsou tomu tři měsíce, co ve sdělovacích prostředcích vypukla novodobá černá smrt, tudíž je na čase zeptat se: Cui bono? A protože nejsem příznivcem divokých konspiračních teorií, vynechám ze svých úvah spiknutí svobodných zednářů i imperialistů a zaměřím se pouze na naši zemičku. Ačkoliv musím přiznat, že bych byl vlastně rád, kdybych mohl říci, že nový virus vytvořili Číňané a záměrně jej vypustili do světa, aby rozvrátili současný rovnovážný stav. Dávalo by to totiž alespoň smysl. S myšlenkou, že se podstatná část světa prostě zcvokla, se mi vyrovnává hůře. Jelikož se naše politická scéna i náš stát stal součástí Babišovy firmy, zaměřme se přímo na vlastníka. Čili, čím je pro Babiše nynější krize výhodná?

Číst dál...

Nová metla lidstva

Objevil se nám tu takový nešvar... Virus SARS-CoV-2, který, jak se zdá, zachvátil celý svět. V některých případech postihl dýchací cesty, v jiných plíce, ale často také mozek, čímž vážně narušil schopnost svých obětí kriticky myslet. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že se z onemocnění podobného chřipce stala krize nemající obdoby za dobu mého života. Rozsah dopadů na běžný běh světa a každodenní životy jeho obyvatel je naprosto nebývalý, stejně jako budou následky, o kterých se však zatím můžeme pouze dohadovat. Vysvětlit, jak je něco takového možné, je velmi nesnadné a bude to nepochybně námětem mnoha budoucích studií a analýz. Proto se o nic takového nebudu pokoušet a zaměřím se jen na některé, z mého pohledu důležité, okolnosti. Faktorů stojících za vznikem současné krize je mnoho, ale domnívám se, že jedním z nejzásadnějších je role a přístup sdělovacích prostředků, jimž se budu věnovat ve zvláštním článku.

Číst dál...

Zase je o čem psát, lidé se topí dál

Dlouhá odmlka, zaviněná především nedostatkem nových a závažných témat, o nichž by bylo nutno psát, je u konce a s šířící se nákazou je hned o dostatek podnětů postaráno. Vracím se tedy ke svému zápisníku a půjde samozřejmě zejména o události spojené s koronavirovou krizí. Než však do těchto hlubokých a zrádných vod vplujeme, dovolím si malou odbočku, ačkoliv vod se týká též.

V současné virové smršti se ve sdělovacích prostředcích docela ztratilo druhdy tak zásadní téma imigrace. Ještě před pár lety představa hord krvežíznivých mohamedánů mířících k naší vlasti nedávala spát nebohým babičkám a přiměla chrabré vlastence zbrojit k obraně své otčiny, zatímco dnes se zdá, že všichni opět dřímou bez potíží. Že by lidé prohlédli onu fata morganu jako pouhého strašáka senzace chtivých sdělovacích prostředků a různých uskupení, která to s naším státem nemyslela dobře? Tomu se mi opravdu věřit nechce. Jen už toto téma vyčpělo a příliš mnoho šokujících reportáží, ani politických bodů se z něj získat nedá. Obzvlášť v klidném období normalizace mezi volbami.

Že se ovšem jedná o problém stále živý a palčivý netřeba nikomu soudnému dlouze vysvětlovat. Pro seznámení se s aktuálním stavem věcí odkazuji čtenáře na tento článek.

Před komunálními volbami

Normalizace

Na celostátní politické frontě je klid. Andrej Babiš ukořistil český stát a nyní může pracovat na tom, aby z něj udělal svou firmu. Vítězství sice nebylo naprosté, pročež se o mršinu musí dělit, dá se však očekávat, že postupem času bude svůj podíl na kořisti zvětšovat na úkor ostatních dravců.

Do role užitečných idiotů se dobrovolně přihlásili sociální demokraté a s hesly „zabránit nedozírným následkům“ (určeným pro veřejnost) a „hlavně být u lizu“ (určeným pro straníky) opět vlezli Babišovi do náruče. Tentokrát ovšem nikoli v roli poučujícího, staršího bratra, ale v roli trpěného batolete.

Bolševici se konečně dočkali uznání za svou neutuchající snahu vrátit nás před rok 1989. V Burešovi ostatně mají svého člověka. Jeho představy o uspořádání našeho státu se nápadně podobají putinovskému Rusku, není proto divu, že snadno našel se soudruhy společnou řeč. Vždyť i jejich cesty vedou do Kremlu.

Tomio Okamura se zřejmě nesmířil s rolí podřízeného, a proto se na vzájemně užitečné spolupráci s Babišem neodhodl. Je mu jasné, že v tomto svazku by hrál druhé housle a to by neprospívalo jeho plakátové póze silného vůdce národa.

Číst dál...

Proč jsem tak dlouho nic nenapsal

Dobře již půl roku nepřibyl žádný nový článek v mém zápisníku, přestože jsem tento ani neopustil, ani nezavrhl. Hlavním důvodem pro absenci nových příspěvků je konečné vítězství nových pořádků. Od chvíle, kdy Babišova vláda se socany, s bolševiky v zádech, dostala důvěru Poslanecké sněmovny, se již neděje nic zásadního a převratného, natož překvapivého. Poté, co původní demokratické zřízení dostalo rozhodující rány v loňských volbách do poslanecké sněmovny a v letošních volbách prezidentských, probíhá už jen postupný rozklad jeho mršiny.

Adreji Babišovi se povedlo přesvědčit rozhodující část obyvatel České republiky, že mu jde jen a jen o její blaho a může teď nerušeně uskutečňovat svůj sen o tom, že se náš stát stane jeho firmou. Již od jmenování jeho první vlády bez důvěry na tom čile pracuje a současné ustálení situace po obržení důvěry poslanecké sněmovny mu jen zajistilo pověstný klid na práci.

To, co se nyní děje, jsou jen dílčí kroky a praktické dopady tohoto snažení. Je jistě důležité o nich hovořit a stále znovu na nich ukazovat špatnost nového zřízení, zabývat se jimi ve větší míře a podrobně se však zdráhám. Zhusta se totiž jedná o záležitosti, pro něž mi scházejí dostatečné znalosti, a informace mohu čerpat jen ze sdělovacích prostředků. Jejich komentování tedy rád přenechávám povolanějším a zaměřuji se pouze na podstatnější změny a nové problémy obecně politického rázu. A těch je za nynější normalizace jako šafránu.

Ledy se začínají hýbat

Obrátka ve STANu

Rozhodnutím svého celostátního výboru je nyní tato strana ochotna spolupracovat s Andrejem Babišem, přestože před volbami i po nich zastávala zdánlivě zásadový, tvrdý postoj - s Babišem ne. Nemile mě to překvapilo. Když nepočítám ČSSD a KDU-ČSL, jejichž dosavadní odmítavý postoj k vládě s Babišem mám za falešný, považoval jsem za nejslabší článek demokratických sil ve sněmovně ODS. Ta se však zatím drží. STAN svoji otočku omlouvá obehranou argumentací - abychom zabránili Babišovu spojení s „extrémisty,“ tak s ním vlezeme do pelechu sami. Protože neúčinnost a nesmyslnost role užitečných idiotů jsou potvrzeny nesčetnými příklady z minulosti, nemohu než dojít k závěru, že buďto je STAN spolkem pitomců, nebo to s naší demokracií nemysleli tak vážně, jak se nám snažili před volbami namluvit. Protože jiná možnost není, a té první se zdráhám uvěřit, nezbývá než smířit se s tím, že voliče, kteří STANu dali hlas ve jménu obrany státu před Babišem, tato strana obelhala.

Číst dál...