Ledy se začínají hýbat
Obrátka ve STANu
Rozhodnutím svého celostátního výboru je nyní tato strana ochotna spolupracovat s Andrejem Babišem, přestože před volbami i po nich zastávala zdánlivě zásadový, tvrdý postoj - s Babišem ne. Nemile mě to překvapilo. Když nepočítám ČSSD a KDU-ČSL, jejichž dosavadní odmítavý postoj k vládě s Babišem mám za falešný, považoval jsem za nejslabší článek demokratických sil ve sněmovně ODS. Ta se však zatím drží. STAN svoji otočku omlouvá obehranou argumentací - abychom zabránili Babišovu spojení s „extrémisty,“ tak s ním vlezeme do pelechu sami. Protože neúčinnost a nesmyslnost role užitečných idiotů jsou potvrzeny nesčetnými příklady z minulosti, nemohu než dojít k závěru, že buďto je STAN spolkem pitomců, nebo to s naší demokracií nemysleli tak vážně, jak se nám snažili před volbami namluvit. Protože jiná možnost není, a té první se zdráhám uvěřit, nezbývá než smířit se s tím, že voliče, kteří STANu dali hlas ve jménu obrany státu před Babišem, tato strana obelhala.
Pokud si bedlivější pozorovatel politického dění vzpomene na rozpad spojenectví STANu a TOP09, tak zjistí, že jedním z hlavních důvodů byl právě odlišný postoj k Babišovi - zatímco Miroslav Kalousek byl nesmlouvavý, Petr Gazdík se choval výrazně vstřícněji. A stejný Gazdík je předsedou STANu i dnes, dá se tedy předpokládat, že jeho příznivci mají ve straně převahu a jsou také podobných názorů. Zdá se, že jmenování Jana Farského volebním lídrem mělo tuto skutečnost zakrýt před volbami a vymezování se vůči Babišovi bylo pak jen snahou o snadné získání hlasů přiživením se na domněle populárním tématu trestního stíhání, nikoliv známkou zásadního nesouhlasu s cíli a prostředky politické činnosti ANO.
Sjezd nebo kar ČSSD?
Sociální demokracie se probrala z povolebního bezvědomí a na nedělním sjezdu v Hradci Králové si zvolila nové vedení. Sjezd jako obvykle začal symbolickým ukřižováním strany, totiž projevem Miloše Zemana. Nedokážu pochopit, jak je možné, aby si jakákoliv strana, která si zachovává zbytky zdravého rozumu, pozvala na volební sjezd svého úhlavního nepřítele. Opravdu se ještě najdou sociální demokraté, kteří věří, že to s nimi Zeman myslí dobře? Zeman samozřejmě nezklamal očekávání a ČSSD důkladně poplival celou a některé její členy zvláště a jmenovitě. Po této rituální oběti ještě přidal pár povzbudivých slov Robert Fico a pak už přišla na řadu volba nového předsedy.
Delegáti sjezdu (chyběl mezi nimi Bohuslav Sobotka, proto zřejmě nedošlo k pranýřování skutečnému, pouze slovnímu) vybírali ze tří vážných kandidátů na funkci předsedy - Milana Chovance, Jiřího Zimoly a Jana Hamáčka. První dva jmenovaní byli účastníky nechvalně proslulého Lánského podrazu na Sobotku, což není právě pěkná vizitka. Na druhou stranu je třeba Chovancovi přičíst k dobru jeho chování v době velkého humbuku kolem policejní reformy. Celá krize byla čistě politickou záležitostí a šlo o to, že navrhovaná reforma křížila Babišovy plány na získání zásadního vlivu na práci kriminální policie prostřednictvím Roberta Šlachty a jeho lidí. Chovancova neústupnost tomu zabránila, i když jen do říjnových voleb. Chovanec se také v projevu zasazoval za setrvání v opozici a odmítnutí spolupráce s Babišem. Na Zimolovi a Hamáčkovi je pak těžké najít vůbec něco povzbudivého a těžko rozhodnout, kdo z nich je horší. Oba jsou nakloněni spolupráci s Babišem, Zimola je navíc i větší kamarád bolševiků.
Sjezd nakonec zvolil předsedou Hamáčka, Zimolu následně prvním místopředsedou. Poté novopečeného předsedu pověřil jednáním o podpoře Babišovy vlády, přičemž jedinou skutečnou podmínkou ze strany ČSSD je, že ona vláda se nesmí opírat o hlasy SPD. U této podmínky bych se rád zastavil. Je jednak nesmyslná, protože je naprosto nevymahatelná - nemůže být pochyb o tom, že Babiš, i kdyby na ni přistoupil, nebude na ni brát žádné ohledy, pokud by mu měla překážet v uskutečňování vlastních záměrů. (Ostatně sama ČSSD s tím má vlastní zkušenosti z dob Paroubkovy vlády, již ve sněmovně kryla záda KSČM, kdyby náhodou něchtěli koaliční partneři spolupracovat.) Výše zmíněná podmínka je potom ještě navíc směšná. Z faktického hlediska není Okamura o nic horší než Babiš či bolševici. Je zjevné, že jde jen o šidítko pro méně důvtipné členy a voliče strany, jimž je třeba ukázat, že socani jsou při síle a mohou si diktovat. Možná tuto autosugesci nutně potřebuje i samo vedení, aby uvěřilo, že na tom ČSSD není tak špatně. Bohužel, je. Dokončení pohřební hostiny se potom odkládá na začátek dubna, kdy budou projednány změny stanov. Jsem zvědav, kdo tam pronese nekrolog. Už jen zbývá, aby došlo i na slučovací sjezd s ANO, i s něčím podobným už mají sociální demokraté zkušenosti.
VeřejANOprávný Český rozhlas
Během zimy se začaly dít zajímavé věci v Českém rozhlase, když se jeho ředitel pod taktovkou rady ČRo pustil do svých zaměstnanců kvůli jejich reportáži o podivném hospodaření Agrofertu na cizí půdě. Podrobně tuto záležitost rozebírat nebudu, výborně to již udělal Adam Drda ve svém článku. Chci k tomu jen poznamenat, že babišizace státu bude bez svobodných sdělovacích prostředků prakticky nezadržitelná. Přestože postoj některých pracovníků rozhlasu je znamením, že všichni se ještě nevzdali svobodného myšlení a vyjadřování, je tato záležitost chmurným ukazatelem směru, kam se ubírá veřejná diskuse v Česku.
Estébáci Corbyn a Babiš
V půlce února se v britských i v českých sdělovacích prostředcích objevily články o stycích anglického opozičního politika Jeremyho Corbyna, předsedy Labour Party, s StB. Britská i česká média pak o této záležitosti píší způsobem, který ve čtenáři vyvolává dojem, že Corbyn s StB vědomě spolupracoval. Jestli tomu tak skutečně bylo nelze s určitostí vyvrátit, důvěryhodné zdroje však nic takového nepotvrzují. Více si lze přečíst v tomto článku Radka Schovánka. Zjevně jde jen o výrobu senzace, podsunování názorů a překrucování fakt, dnes bohužel tak běžné.
Ostatně celá bouře ve sklenici vody v případě Corbyna je živena jen pochybným svědectvím bývalého agenta StB Jána Sarkocyho. K tomu, že jsou taková svědectví nevěrohodná konečně dospěly i slovenské soudy ve věci agenta StB Bureše, toho času předsedy vlády ČR v demisi. Škoda, že se naše sdělovací prostředky nevěnují více tomuto, mnohem zajímavějšímu tématu.