Dilema před druhým kolem
Druhé kolo prezidentských voleb mne staví před velmi obtížné rozhodnutí, jak se zachovat. Tedy, pro upřesnění předesílám, že nejde o rozhodnutí, koho volit, protože Miloš Zeman je naprosto nepřijatelný. Otázka zní, zda podpořit Jiřího Drahoše, nebo zda se druhého kola vůbec nezúčastnit. Mohlo by se zdát, že, vzhledem k tomu, co jsem už dříve řekl na adresu současného prezidenta, jde o rozhodnutí snadné. Avšak jen na první pohled.
V prezidentské volbě jde o politickou funkci a člověk, který ji zastává je nevyhnutelně politikem. Drahoš, přestože několikrát zdůraznil, že jisté zkušenosti s politikou má z funkce předsedy Akademie věd, se zárověň neustále snažil vzbuzovat dojem, že není politikem a tedy přichází s čistým štítem. Tato okolnost, ačkoliv je předváděna jako klad a veřejností takto vřele přijímána, je ve skutečnoti pravým opakem. Nezkušenost s výkonem jakékoliv politiké funkce je velkým nedostatkem Jiřího Drahoše a bude jeho slabostí při střetech s Andrejem Babišem, které jsou nevyhnutelné.
Po prvním kole
Zemanův zisk
Miloš Zeman získal výrazně vyšší množství hlasů než v první volbě v roce 2013 (zhruba o 740 tisíc více, s celkovým ziskem téměř dvou milionů hlasů), přičemž volební účast byla prakticky totožná (platných hlasů bylo letos jen o přibližně čtyři tisíce více než minule). Znamená to tedy, že přes dlouhodobou kritiku (povýtce zaslouženou) svého chování a svých názorů ze strany velké části inteligence, různých občanských iniciativ a sdělovacích prostředků, Zeman získal na popularitě. Vždyť letos získal více než o polovinu hlasů více než před pěti lety! Vysvětlení může spočívat v několika faktorech, jejichž míru přispění k tomuto výsledku nejsem s to posoudit, ale které se pokusím popsat.
Rozloučení se starým rokem
Andrej Babiš neprojevil prakticky žádnou snahu o vyjednání a sestavení koaliční vlády. Nebylo a není to překvapivé, neboť Babiš žádnou koalici nepotřebuje. Od začátku zjevně počítá se jmenováním za jakýchkoliv okolností a to mu stačí. Na Miloše Zemana se v tomto může spolehnout a vládnout bez důvěry může i léta.
Do prezidentské volby se přihlásil, jako blesk z čistého nebe, Mirek Topolánek a hned začalo být rušno. I do té doby mírný, až apatický Jiří Drahoš se nečekaně ostře do svého nového soupeře opřel, a tím dal jasně najevo, že jej vnímá jako významnou konkurenci. Nejinak tomu bylo i v případě ostatních kandidátů. Velmi tuto změnu situace vítám a k Topolánkovi a k prezidentské volbě všeobecně se blíže vyjádřím v samostatném článku.
Miloš Zeman dodržel slovo a jmenoval Babišovu menšinovou vládu. Tímto krokem získal Babiš přístup ke všem ministerstvům, do kterých nyní může vyslat svoje věrné, aby se tam s pomocí služebního zákona zakopali, pokud tam tedy již nejsou z doby vlády předchozí. Někteří obránci pozic z řad sociálních demokratů mohou sice klást dočasný odpor, ale Babišova kohorta si s nimi jistě dříve či později poradí. Tím bude položen základní kámen pevného slouční České Republiky s Agrofertem.
Obsazení ministerských postů netřeba podrobně rozebírat, jelikož jde s největší pravděpodobností o dočasné řešení. Chci jen upozornit na osobu nového ministra vnitra Lubomíra Metnara. O panu Metnarovi vím jen to, že byl esenbákem a později policistou, jelikož je však Ministerstvo vnitra pro Babiše (současně s financemi a spravedlností, hájenými těmi nejvěrnějšími - Alenou Schillerovou a Robertem Pelikánem) tím nejdůležitějším, nelze předpokládat, že by se jej ujal někdo nedostatečně loajální.
Povolební guláš
Menšinová vláda Andreje Babiše a Miloše Zemana
Babiš má zatím překvapivé problémy se získáním vhodných spojenců, zejména ODS a Lidovců, namísto nevhodných komunistů a nespolehlivého Okamury. Protože však má podporu prezidenta, může se vydat cestou menšinové vlády. Ostatně mu nejde o žádnou vládu či správu země, nýbrž o ovládnutí klíčových ministerstev (zejména vnitra, spravedlnosti a financí) a jim podřízených institucí, jež potřebuje pro ochranu a rozvoj svého mocenského bloku a pro likvidaci protivníků. A to hravě zvládne i s menšinovou vládou bez důvěry. Navíc tím získá čas a dostatečné nástroje pro podrývání dosavadních stanovisek svých nynějších oponentů, jež by později rád učinil svými vazaly.
Poznámky k výsledku voleb
Jaká překvapení volby přinesly:
O co jde v nadcházejících volbách
Začnu nejprve tím, o co v nadcházejícíh volbách nejde, ačkoli se nás o tom snaží přesvědčit většina sdělovacích prostředků i kandidujících stran. Nejde o výši DPH, o sociální podporu „nepřizpůsobivým,“ o právo nosit zbraň, o cenu másla, o platy učitelů, o stavby dálnic, o dostavbu Temelína, o obnovu povinné základní vojenské služby, o čerpání evropských dotací, o přijímání uprchlíků, o poplatky u lékaře, o množství poslanců ve sněmovně, o zákaz islámu, o přijetí Eura, o sektorové daně, o minimální mzdu... Všechna tato témata jsou nějak důležitá (některá více, některá jen málo), ale všechna mají jedno společné - jsou z pohledu důležitosti o řád níže, než to zásadní, o které v těchto volbách jde. Totiž zda či do jaké míry Andrej Babiš ovládne republiku. Bez nadsázky jde o to, zda bude zachován demokratický právní stát. Byť je tento soustavně poškozován a oklešťován již od roku 2013 společnými silami mnoha nedemokratů, fanatiků a hlupáků, jeho základy stále ještě stojí a brání v jeho připojení k Babišově firmě.
K Babišovi je třeba říct jen tolik: Jeho cílem není v žádném případě dobro občanů této republiky, prosperita společnosti nebo lepší budoucnost země. Leda jako náhodný vedlejší produkt jeho hlavního snažení, kterým je růst jeho firem, větší zisky a rozšiřování jeho osobní moci. Kdokoliv dává hlas Babišovi, dává zároveň hlas dosud nevídanému zneužívání státních institucí a veřejných peněz k osobnímu zájmům. Dává hlas změnám zákonů, právní praxe, regulace trhu a hospodaření státu ve prospěch Andreje Babiše a jeho firem. Dává hlas omezování svobody.
Z Babišova volebního programu II.
Toto je pokračování předchozího příspěvku a obsahuje opět mnoho pozoruhodných bodů z volebního programu ANO pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny, doplněných mými komentáři.
„Pro podnikatele, kteří vykazují vše řádně, platí státu v termínech a nefigurují na seznamech nespolehlivých plátců, ani nespolehlivých osob, se zavede označení „spolehlivá osoba.“ Tento podnikatel bude mít šanci být zvýhodněn ve smyslu kontrol i dalších benefitů.“
Spolehlivým partnerům Agrofertu vytvoříme klid na práci, bez zbytečných kontrol. Zato nespolehliví konkurenti se mají na co těšit!
„Budeme jednoznačně podporovat rodinné firmy, které jsou základem ekonomiky všech rozvinutých zemí. Ať je to rodinná obchodní společnost, rodinná živnost nebo rodinná farma, tyto firmy jsou základem obslužnosti regionů, nositelé tradic a vyhledávaní zaměstnavatelé.“
Vzorem takové rodinné firmy je Agrofert, k němuž se ostatně brzy připojí i Česká Republika.
Z Babišova volebního programu I.
Při práci na svém volebním manuálu jsem si důkladně přečetl program Andreje Babiše pro nadcházející volby. Tento poučný dokument je složen ze dvou částí - první je jakýsi Babišův dopis čtenáři a ta druhá podrobný program.
První část je něco mezi pohádkou, legendou o mučedníkovi a hospodským tlacháním. Začíná čirým populismem očekávého rázu - o hrozné korupci, zlovolných tradičních stranách a milence premiéra. Pozoruhodná je jen věta: „Naše hnutí vzniklo jako protest (...) proti tomu, že politici utahovali lidem opasky, zatímco církvím odklepli restituce předražené o 54 miliard.“ Je hezké, že Babiš neskrývá svou nechuť k napravování krádeže bolševického režimu (není divu, vždyť je v jádru taky bolševikem a ještě ke všemu si z tak velkého majetku nemůže ulít nic pro sebe). Jen mi není jasné, jak byly ony restituce předražené.
Pokračování taky nijak nepřekvapí - ublíženecké řeči ve stylu dětí na pískovišti jsou přímo Babišovým poznávacím znamením:
„Ten (Bohuslav Sobotka, pozn. autora) se nám nakonec odvděčil tím, že naše hnutí začal permanentně špinit a ze mě udělal svého osobního nepřítele, kterého je potřeba zničit. Například prvním zákonem v této zemi namířeným proti konkrétnímu politikovi, jistě si pamatujete na Lex Babiš. A pak mě vyhodil z vlády.“