Babiš a Bureš
V současné době probíhá na Slovensku soudní řízení, v němž je znovu řešena otázka Babišovy spolupráce se Státní Bezpečností. Jde o dovolání Ústavu pamäti národa k Ústavnímu soudu poté, co předchozí soudy rozhodly, že byl Babiš veden ve svazcích StB jako spolupracovník neoprávněně. Základem tohoto rozhodnutí byly svědecké výpovědi příslušníků StB, kteří měli spolupracovníka Bureše na starost. Je pozoruhodné, jakou mají estébáci (a nejen tito konkrétní) paměť - jednou si nepamatují zhola nic, jindy zase všechno do nejmenších podrobností. Jak se to právě komu hodí. Není mi jasné, jak může krajně nedůvěryhodné svědectví estébáků převážit na jednoznačnými archivními materiály a že může soud přistoupit na pohádku o tom, jak si StB ve velkém falšovala svoje vlastní materiály, přestože to nedává žádný smysl.
V nynějším dovolání nejde o to, zda byl Babiš-Bureš veden ve svazcích StB oprávněně či nikoliv, ale jen o formální platnost předchozího soudního řízení, které mělo připustit použití nezákoných důkazů v podobě výpovědí estébáků, přestože tito nebyli zbaveni mlčenlivosti ministerstvem vnitra. Ať už tedy bude výsledek (rozsudek má být vynesen 12. října) jakýkoliv, pachuť předchozích rozhodnutí zůstane.
Volební manuál
Volby se kvapem blíží a je třeba vyřešit, komu dát svůj hlas. Já sám se rozhoduji na základě několika klíčových otázek, řazených podle důležitosti, které zde zveřejňuji a doplňuji je doposud známými odpověďmi různých politických uskupení, jež mají reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny. Odpovědi jednotlivých stran vyvozuji z jejich programu a z vyjádření jejich čelních představitelů. Protože jsou mé otázky složité a takto jednoznačně nebyly většinou veřejně formulovány (alespoň v mnou využitých zdrojích), nelze často postoje stran k nim vyjádřit prostým ano či ne. V případě některých zde uvedených odpovědí jde proto o jakési zjednodušení nebo zaokrouhlení k ano či k ne.
Krást se může
Krást se může, pokud z toho mají prospěch všichni (s výjimkou okradených, pochopitelně), pak stačí omluvit se a všechno je v pořádku. To nám zřejmě chce sdělit ministr financí Ivan Pilný svou obhajobou práce finanční správy, jež, podle platných rozsudků, nelegálně uvalila exekuce na několik firem, čímž způsobila jejich zánik. Cituji Hospodářské noviny:
„Omlouvám se za zlikvidované firmy, ale peníze šly do státního rozpočtu, mají z toho prospěch všichni lidé,“ prohlásil Pilný při odchodu z jednání rozpočtového výboru.
Naši ruští vlastenci
Také jste si všimli, kolik našich takzvaných vlastenců (krásným příkladem jsou lidé jako Jiří Vyvadil) je ve skutečnosti bojovníků za ruské zájmy? Žijí tito lidé v zajetí dob minulých? Zřejmě nedokáží naši republiku od Ruska odlišit, podobně jako novorozenec nerozlišuje mezi sebou samým a svou matkou, a proto bojují za svoji vysněnou všeslovanskou vlast pod ruským vedením. Avšak tyto panslavistické představy nejsou ničím jiným než dávnou ruskou propagandou a demagogií, mající za cíl připojení ostatních „slovanských národů“ k ruské říši. Poprvé se u nás ve větší míře prosadily za doby národního obrození a zjevně přetrvávají dodnes. Nejblíže k naplnění jejich snu se tito lidé dostali během 40 let bolševické totality, když se naše země stala skutečnou ruskou kolonií a k úplné jednotě už chyběl pouze krůček. Čeští ruští vlastenci usilují o obnovu tohoto stavu, snažíce se rozbít naše přirozené vazby k vyspělé a demokratické západní Evropě a namísto toho nás nahnat do chřtánu zaostalé asijské despocie. Chtějí vyměnit svobodu za útlak, rozvoj za úpadek, pravidla za bezpráví, řád za chaos. Že to není ku prospěchu našeho státu a naší společnosti je nabíledni. Tito „vlastenci“ jsou tak spíše vlastizrádci.
Oleo Chemical
Případ firmy Oleo Chemical a falešné směnky sleduji už od prvního soudního řízení. Přestože nejsem právnicky vzdělán a informace čerpám pouze z více či méně důvěryhodných sdělovacích prostředků, od počátku jsem udiven tím, jak urputně, soustavně a bez ohledu na odporující skutečnosti se státní zastupitelství a soudy snažily dostat Kamila Jirounka za mříže. Souznění Vrchního státního zastupitelství v Praze a (dnes už bývalého) Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu není žádným překvapením, tyto dvě instituce pracovaly ve zjevné shodě nejpozději od pádu vlády (chce se říci spíše puči) v roce 2013. Silně znepokojující je však konání pražských soudů (nejprve obvodního, posléze krajského), které se k tomuto souručenství připojily. Jejich původní rozsudky se podobají těm bolševickým v tom, že vypadají, jako by byly učiněny na objednávku a bez zájmu o nalezení pravdy. Zda tomu tak skutečně bylo nemohu posoudit, ale skutečnost, že nápadné množství případů řešených Vrchním SZ a ÚOOZ jde na ruku zájmům Andreje Babiše je zneklidňujicí. (V případě Oleo Chemical jde navíc o významného konkurenta v nejdůležitějším oboru Babišova podnikání - ve výrobě biopaliv.) Pokud už toto neformální spojenectví dosáhlo úrovně krajských soudů, je český právní stát ve velkém ohrožení a nic na tom nemění ani prozatímní odolnost Nejvyššího a Ústavního soudu, ta může během několika následujících let vzít za své.
Lidovecké starosti se Starosty
Vyskytly se zprávy, že manželství Lidovců se Starosty spěje ke krachu a rozvodu. Musím říci, že mne to naplňuje jistým smutkem. Přál jsem oběma novomanželům šťastnou cestu do politické bezvýznamnosti, kterou by jim spolehlivě zaručila nedosažitelná hranice 10% hlasů v nastávajících volbách do Poslanecké sněmovny. Nyní se však zdá, že Pavel Bělobrádek procitl ze svého utopického snění a začal mít (oprávněný) pocit, že překonání oné výše zmíněné hranice je představa hodící se spíše do příběhů tisíce a jedné noci než do světa skutečné politiky. Škoda...
ANO + KSČM = katastrofa... Nebo ne?
Po delší odmlce se opět vracím k psaní. Za poslední měsíc se toho odehrálo tolik, že se k některým událostem ještě vrátím, ačkoli již nejsou úplně aktuální a o mnohých toho již bylo řečeno požehnaně. K dnešnímu komentáři mne podnítil tento článek Štěpána Maláta, vydaný 30. června na Svobodném Fóru. Autor v něm říká, mimo jiné, toto:
„Tohle už je opravdu nebezpečné. Babiš ve čtvrtečních Událostech komentářích nepopřel, že kandiduje s programem, který v podstatě likviduje zastupitelskou demokracii v České republice.“
A dále varuje před jedním z „katastrofických scénářů, podle kterého Babiš po volbách sestaví menšinovou vládu,“ podporovanou KSČM a SPD.
K tomuto článku mám několik poznámek a výhrad.
Ztráta orientace z další rezignace?
S úžasem jsem si přečetl článek Johany Hovorkové vydaný 9. května ve Svobodném Fóru (odkaz zde). Autorka se v něm těší z plánovaného odstoupení ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, a to s tímto odůvodněním:
„Valachová jednala v zájmu vlády i v zájmu své strany, protože politik by měl ctít presumpci viny a měl by samozřejmě i nést politickou zodpovědnost za své podřízené. Ministryně se tak zachovala správně. Babiš navíc nyní má o argument proti své rezignaci méně, což je dobře. (...) Čtvrtá členka vlády za ČSSD se nyní zachovala tak, jak se politik chovat má.“