K odstoupení Bohuslava Sobotky
Druhý máj nám připravil nečekaný dárek v podobě oznámení demise předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Zanedlouho se ukáže, zda to náhodou není dar danajský. Prozatím je velmi těžké předvídat, co se bude dít dál, protože možných scénářů je hned několik. Navíc zatím není zřejmé, zda jde pouze o odstoupení premiéra, nebo zda demisi podá celá vláda.
Ať tak či tak, náš stát se nyní ocitá ve velmi znepokojivé situaci, v níž je jeho osud vložen do rukou Miloše Zemana. Nemůže být pochyb o tom, že prezident bude hledět nastalé situace co nejvíce využít pro svůj vlastní prospěch, to jest v „nekampani“ za své znovuzvolení. Současně s tím se mu otevírá nečekaná příležitost opět ve velkém rozvracet ČSSD, kterou také jistě chytí za pačesy. A bylo by velmi překvapivé, kdyby se přitom nelísal k Andreji Babišovi, jehož podporu potřebuje před nadcházející prezidentskou volbou.
Co se týče Bohuslava Sobotky... Prozatím se mi jeho postup jeví jako pozvolná politická sebevražda. Nejprve dobrovolně vlezl do chomoutu s Andrejem Babišem, přestože mu muselo být jasné, co takovýto sňatek obnáší. Toto soužití se mu však začalo zajídat, zvláště poté, co definitivně pochopil, že tahá za kratší konec provazu. Nikdy však nenašel dost odvahy k tomu, aby tento nemravný svazek zrušil a mohl odejít středem. Místo toho zkoušel manévrovat ve stále se zmenšujícím prostoru, až byl nakonec nevyhnutelně zahnán do kouta. Ocitl se v situaci, kdy se nabízelo jediné rozumné řešení - odvolat Babiše a tím nejspíše položit vládu. Sobotka však opět odolal pokušení udělat správnou věc, která by mu umožnila zachovat si alespoň zbytky cti, a namísto toho odstupuje sám. Jeho řeči o tom, že nechce dělat z Babiše mučedníka, jsou velmi chabou výmluvou a svědčí o naprosté bezradnosti tváří v tvář šéfovi Argofertu. Andrej Babiš svou roli politického mučedníka hraje důsledně a vytrvale po celou dobu svého působení ve vládě a Sobotkova demise namísto Babišova odvolání na tom nemůže změnit zhola nic.
Zato na stranické scéně toho může napáchat dost. Není tajemstvím, že v ČSSD není Sobotka všeobecně oblíben a má proti sobě silnou opozici Zemanových přívrženců. Svým odstoupením Sobotka svoji pozici výrazně oslabuje a do vlastní strany vysílá zprávu, že není pevným a neochvějným vůdcem, jakého by si Sociální demokraci přála. Pokud navíc bude současná vláda pokračovat bez Sobotky, případně si Zeman najmenuje vládu vlastní se zastoupením svých nohsledů z ČSSD, otřese to Sobotkovým postavením ve straně ještě více. Pravděpodobný neúspěch v podzimních parlamentních volbách pak zřejmě završí jeho propad do politického suterénu. Bohuslav Sobotka připomíná neúspěšného hráče pokeru, jenž chce své dluhy vyřešit hraním ruské rulety, ve stresu však zapomněl vyprázdnit komory revolveru.
Naopak Andrej Babiš může nyní jásat, všechny trumfy drží v rukou on. Sobotkova neochota odvolat jej přes množství důvodů, jež svou závažností nemají v historii České Republiky obdoby, mu dala možnost dále tvrdit, že v případě jeho střetu zájmů a možných podvodů nejde o nic skutečného a závažného. Sobotkovo odstoupení mu naopak umožňuje přehrát celou věc ve svých médiích do roviny osobního sporu ze strany předsedy vlády a dále hrát etudy ublíženého chudáka, který to s námi myslí dobře, zatímco zlolajní tradiční politici mu v tom stále braní. Navíc žije v úžasné symbióze s Milošem Zemanem, který dobře ví, kdo je důležitý pro jeho znovuzvolení. Babiš tedy může právem očekávat, že mu nyní půjde na ruku.
Předat stát fakticky do rukou mocenského tandemu Babiš-Zeman poté, co mu tři roky aktivně pomáhal uchytit se a zesílit, a zaštiťovat se přitom řečmi o dobru pro občany ČR, jako to učinil Bohuslav Sobotka ve svém pozoruhodném projevu (k němuž se vrátím v samostatném článku) považuji za velkou drzost a výraz nedostatku demokratického smýšlení. Pro český stát to pak nejspíš znamená další krok na cestě k oligarchii ruského typu.