Oleo Chemical
Případ firmy Oleo Chemical a falešné směnky sleduji už od prvního soudního řízení. Přestože nejsem právnicky vzdělán a informace čerpám pouze z více či méně důvěryhodných sdělovacích prostředků, od počátku jsem udiven tím, jak urputně, soustavně a bez ohledu na odporující skutečnosti se státní zastupitelství a soudy snažily dostat Kamila Jirounka za mříže. Souznění Vrchního státního zastupitelství v Praze a (dnes už bývalého) Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu není žádným překvapením, tyto dvě instituce pracovaly ve zjevné shodě nejpozději od pádu vlády (chce se říci spíše puči) v roce 2013. Silně znepokojující je však konání pražských soudů (nejprve obvodního, posléze krajského), které se k tomuto souručenství připojily. Jejich původní rozsudky se podobají těm bolševickým v tom, že vypadají, jako by byly učiněny na objednávku a bez zájmu o nalezení pravdy. Zda tomu tak skutečně bylo nemohu posoudit, ale skutečnost, že nápadné množství případů řešených Vrchním SZ a ÚOOZ jde na ruku zájmům Andreje Babiše je zneklidňujicí. (V případě Oleo Chemical jde navíc o významného konkurenta v nejdůležitějším oboru Babišova podnikání - ve výrobě biopaliv.) Pokud už toto neformální spojenectví dosáhlo úrovně krajských soudů, je český právní stát ve velkém ohrožení a nic na tom nemění ani prozatímní odolnost Nejvyššího a Ústavního soudu, ta může během několika následujících let vzít za své.