Lidovecké starosti se Starosty
Vyskytly se zprávy, že manželství Lidovců se Starosty spěje ke krachu a rozvodu. Musím říci, že mne to naplňuje jistým smutkem. Přál jsem oběma novomanželům šťastnou cestu do politické bezvýznamnosti, kterou by jim spolehlivě zaručila nedosažitelná hranice 10% hlasů v nastávajících volbách do Poslanecké sněmovny. Nyní se však zdá, že Pavel Bělobrádek procitl ze svého utopického snění a začal mít (oprávněný) pocit, že překonání oné výše zmíněné hranice je představa hodící se spíše do příběhů tisíce a jedné noci než do světa skutečné politiky. Škoda...
KDU-ČSL považuji za prostituku naší politické scény, připravenout jít kdykoli a s kýmkoli do vládní postele, a proto k ní nechovám žádné zvláštní sympatie. Od vzniku České Republiky byli Lidovci prakticky u všeho, s výjimkou Zemanovy vlády opoziční smlouvy a Nečasovy vlády, při níž neměli zastoupení ve sněmovně. Jinak byla lidovecká účast na jakékoli vládě jistotou srovnatelnou s tím, že ráno vyjde slunce. Věřím tomu, že by byli ve vládě i s pověstnými Paroubkovými marťany.
Možná se zdá divné, vzhledem k mým předchozím příspěvkům, že vítam krach tradiční, demokratické strany, jíž KDU-ČSL je, v době ohrožení státu Andrejem Babišem. Vedou mě k tomu následující důvody.
KDU-ČSL se už několik let horlivě podílí na soustavném ničení liberálně demokratického zřízení v současné Sobotkově vládě (a v Babišově režii), přičemž u některých lidovců, jako je ministr zemědělství Marian Jurečka, už lze obtížně rozlišit, zda jsou ještě členy KDU-ČSL, nebo už ANO. Petr Gazdík, předseda STAN, se pak k Babišovi lísá zcela otevřeně. Náhlá příchylnost Starostů k Lidovcům je pak motivována zejména tím, že jejich předchozí spojenec, TOP09, už přestal být možným výtahem k moci kvůli jasnému protibabišovskému postoji Miroslava Kalouska. Spojení těchto dvou stran, KDU-ČSL a STAN, a jejich případné působení v Poslanecké sněmovně tak dává velmi malou naději na to, že by se snad měly rozkladu demokratického státu opravdu postavit. Naopak, jejich nepřítomnost ve sněmovně dá větší prostor TOP09 a případně ODS (pokud ovšem tato nepodlehne lákadlu účasti na moci) jako posledním obráncům demokracie na parlamentní úrovni.