Ztráta orientace z další rezignace?
S úžasem jsem si přečetl článek Johany Hovorkové vydaný 9. května ve Svobodném Fóru (odkaz zde). Autorka se v něm těší z plánovaného odstoupení ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, a to s tímto odůvodněním:
„Valachová jednala v zájmu vlády i v zájmu své strany, protože politik by měl ctít presumpci viny a měl by samozřejmě i nést politickou zodpovědnost za své podřízené. Ministryně se tak zachovala správně. Babiš navíc nyní má o argument proti své rezignaci méně, což je dobře. (...) Čtvrtá členka vlády za ČSSD se nyní zachovala tak, jak se politik chovat má.“
K tomu je třeba říci následující:
Valachové rezignace (ať už skutečně proběhne, či nikoliv) nijak neumenší Babišův odpor proti vlastnímu odvolání. Naopak jemu nakloněné novináře spíše ještě utvrdí v tom, že Babišovo poukazování na domnělé hrůzy, odehrávající se na MŠMT, bylo správné, a dále se tím bude odvádět pozornost od důležitějšího tématu.
Především je pak třeba zásadně odmítnout požadavek, aby v případě politiků platila presumpce viny. Takový přístup, zejména ze strany novinářů, považuji za velmi nebezpečný, protože dále ospravedlňuje odpor veřejnosti proti politice a vytváří z politiků jakousi zvláštní kastu lidí (takoví čeští nedotknutelní), pro niž platí jiná pravidla. Tento pohled na věc nijak nepřispívá ke zlepšení politické kultury u nás, zato svým dělením společnosti na „my a oni“ posiluje populismus. V demokratickém prostředí nemá být politika vydělena z ostatní společnosti, ale má být její součástí.