Povolební guláš
Menšinová vláda Andreje Babiše a Miloše Zemana
Babiš má zatím překvapivé problémy se získáním vhodných spojenců, zejména ODS a Lidovců, namísto nevhodných komunistů a nespolehlivého Okamury. Protože však má podporu prezidenta, může se vydat cestou menšinové vlády. Ostatně mu nejde o žádnou vládu či správu země, nýbrž o ovládnutí klíčových ministerstev (zejména vnitra, spravedlnosti a financí) a jim podřízených institucí, jež potřebuje pro ochranu a rozvoj svého mocenského bloku a pro likvidaci protivníků. A to hravě zvládne i s menšinovou vládou bez důvěry. Navíc tím získá čas a dostatečné nástroje pro podrývání dosavadních stanovisek svých nynějších oponentů, jež by později rád učinil svými vazaly.
Zeman pak, podle očekávání, dělá vše proto, aby Babišova vláda vznikla. Už dopředu oznámil, že Babišovi svěří oba pokusy o sestavení vlády a také, že je rozhodnut pověřit ho vládnutím i v demisi. Šlo by jen o dotažení modelu Rusnokovy vlády bez důvěry k dokonalosti. Je docela možné, že taková vláda bude u moci až do dalších řádných voleb. Babiš už ostatně začal vyjednávat o podpoře s komunisty i s Okamurou a první výsledky se již dostavují - Okamura získal příslib předsednictví Bezpečnostního výboru sněmovny a pro komunisty již byla rozpoutána debata o zdanění církevních restitucí.
Odolná a odhodlaná ODS
Přes masivní kampaň sdělovacích prostředků (pochopitelně zejména babišovin) zveličující postavení Václava Klause mladšího a vytvářející dojem, že v ODS se utváří silná klika proti současnému vedení, je zatím pozice Petra Fialy pevná a jeho stanovisko k vládě s Babišem neměnné. Je to milé překvapení, ale prozatím není možné propadat nemístnému optimismu. Vnitrostranická klika kolem Klause mladšího jistě existuje a po dobu pobytu ODS v opozici bude nepochybně sílit a vytvářet na současného předsedu větší tlak. Nezbývá, než popřát mu, tedy Petru Fialovi, aby vytrval.
Nevyzpytatelní Piráti
Přesně podle předpokladů se zatím nedá vůbec odhadnout, co udělají a kam směřují Piráti. Sice zaujali navenek pevný postoj „s Babišm ne,“ ale na druhou stranu se bez zaváhání zavázali k podpoře Radka Vondráčka, kandidáta ANO na místo předsedy Poslanecké sněmovny. Prozatím to vypadá, že se stali jakýmsi přechodem mezi autokraty a demokraty a stojí mezi bloky ANO - SPD - KSČM a ODS - KDU-ČSL - TOP 09 - STAN. Pokud se pokusí stát se mostem mezi těmito dvěma tábory, je jisté, že z toho nic dobrého nevzejde, a to ani pro Piráty samotné.
ČSSD v bezvědomí
V předchozím výčtu uskupení ve sněmovně chyběli sociální demokraté, a to ze zřejmých důvodů - ČSSD totiž nyní stojí v koutě a prožívá těžkou vnitřní krizi. Navzdory mému předpokladu, že se strhne vnitrostranický boj o moc, se zatím zdá, že se do vedení nikomu dvakrát nechce. Jednotliví představitelé strany se ani nedokáží shodnout na tom, kdy se má konat stranický sjezd a jací kandidáti a za jakých podmínek by se měli měli ucházet o místo předsedy. Vypadá to, že ČSSD se zatím nedokázala probrat z tvrdého volebního úderu a je značně ochromena.
Předseda TOP 09
Miroslav Kalousek hned po volbách oznámil, že na příštím volebním sjezdu strany nebude obhajovat místo předsedy. Nebylo to překvapivé, je zřejmé, že za špatný volební výsledek strany mohla zejména všeobecná averze veřejnosti ke Kalouskovi. TOP 09 nyní hledná vhodnou náhradu a bude s tím mít velké poblémy, protože nikoho Kalouskova formátu zkrátka nemá. Často se pak v této souvislosti mluví o Jiřím Pospíšilovi, jenž navíc ani není členem TOP 09, což ale pro tuto stranu nevěstí nic dobrého.
Spory v SPD
V předchozím příspěvku jsem Okamurově SPD předpovídal rozpad a první příznaky se začínají objevovat dokonce ještě před zasednutím do sněmovních lavic. V Moravskoslezkém kraji bují rebelie proti místnímu šéfovi a nově zvolenému poslanci Lubomíru Volnému, jehož se členové krajské organizace snaží odvolat z funkce.
Sjednocování demokratů
Demokratické strany ODS - KDU-ČSL - TOP 09 - STAN se dohodly na společném postupu, prozatím pro potřeby ustavení nové sněmovny a obsazení různých výborů a komisí. Je zároveň velice povzbudivé, že ke spolupráci přizvali i ČSSD (a ovšem také Piráty, u nichž však lze o demokratičnosti s úspěchem pochybovat), která to však odmítla. Je otázkou, zda je to z důvodů popsaných výše, nebo je to tím, že se ještě stále nechce vzdát pojetí české politiky jako nesmiřitelného boje levice proti zrádné pravici. To by bylo více než smutné.
Přestože je toto uskupení dočasné a s nějvětší pravděpodobností nedosáhne v obsazení sněmovních funkcí významějších výsledků (Okamura, Komunisti i Piráti jsou zjevně připraveni hlasovat s Babišem), je dobře, že vzniklo. Dává to veřejnosti alespoň malou naději, že všichni ještě demokratické zřízení nehodili přes palubu.