Poznámky k výsledku voleb

Naprostý debakl ČSSD - Dalo se čekat, že spolupráce (a současně neustálý boj) s Babišem stranu poškodí, stejně jako Sobotkovo nepovedené politické seppuku vedoucí k podivnému trojvládí těsně před volbami. 7,27% hlasů je však drtivá porážka jaká se hned tak nevidí. Nemohu se ubránit jisté škodolibosti a socanům tento výsledek nepřát - za to, jak se od roku 2010 chovali, si jej zcela jistě zasloužili.

Velký ústup KSČM - Zdálo se, že bez ohledu na běh času a změny světa, budou mít komunisti svých 12-15% jistých. A ejhle! Tyto volby zjevně odělily zrno od plev. 7,76% představuje pravověrné bolševiky smutnící za koncem ruského koloniálního panství u nás. Ty ostatní, méně uvědomělé, vyluxovali Babiš s Okamurou.

Výsledek ODS - Mírné zlepšení oproti minulým volbám bylo pravděpodobné, protože Petr Fiala dokázal stranu celkem sjednotit (a nedávný vzestup Václava Klause mladšího na tom už nestihl nic zásdně změnit) a také vhodně reprezentovat. Ovšem zisk přes 11% a zejména pozice druhé nejsilnější strany jsou velmi nečekané.

Vysoký zisk Pirátů - Ve výsledek 10,79% snad nemohli věřit ani sami piráti. Přestože pravidelně vyhrávali různé studentské volby a bodovali v průzkumech, jejich potenciální voliči nakonec vždy zůstali doma, nebo dali hlas někomu jinému. Až teď zřejmě přestali ignorovat zastaralý, analogový způsob volby a šli s papírem k urnám.

STAN ve sněmovně - Milé překvapení. Tato strana je jakýmsi slepencem různých jednotlivců a skupin činných v regionální politice a jako taková nemá pravou ideologii a od ní se odvíjející cíle a program (na rozdíl od ODS, ČSSD nebo i KSČM). Proto je překvapivé, že uspěla i na parlamentní úrovni, kde jsou ideologické otázky důležitější než na úrovni krajů či obcí. Zřejmě jim nahrály kopačky od lidovců a vyplatilo se umlčení upovídaného Dědka a nahrazení Gazdíka Janem Farským.

Neúspěch TOP09 - Zklamání. 5,31% je hořká porážka způsobená pro veřejnost příliš vyhraněnými postoji a názory (proti Babišovi, pro evropskou integraci a přijetí Eura) a především špatným mediálním obrazem Miroslava Kalouska.

 

Faktický konec demokratického právního státu, který existoval mezi lety 1993 až 2013. ANO, Piráti, SPD a KSČM budou mít v nové sněmovně pohodlnou ústavní většinu, přičemž všechny tyto strany jsou zaměřeny proti (bývalému) demokratickému zřízení, revolučně a populisticky, jakkoliv jsou jejich důvody, konkrátní projevy a míra nedemokratičnosti různé.

 

Bureš premiérem - Podobně absurdní, ale méně vtipné než „Ubu králem.“ Miloš Zeman Babiše pověří sestavením vlády, ať bude tento sedět doma na gauči, nebo v cele vazební věznice. Babiš je Zemanův klíčový spojenec pro prezidentskou volbu, takže prezident udělá vše pro to, aby jeho chráněnec sestavil vládu před koncem roku.

Nedotknutelná KSČM - Babiš se bude snažit vyhnout vládě s komunisty, protože ta by byla obtížně přijatelná i pro řadu jeho vlastních voličů. Navíc by tím překročil pomyslný Rubikon české politiky a ztratil by možnost prezentovat se jako demokrat, jenž maká a nekrade.

Nespolehlivý Okamura - Vláda s Okamurovou SPD by mohla být hazardním podnikem, neboť Babiš potřebuje předvídatelné partnery, které lze manipulovat, řídit, případně vzít pod krkem. Koalice s Okamurovou partou by však připomínala snahu o řízení klubka koček.

Nepoučitelné KDU-ČSL a ČSSD - Na lidovce a socany ale spoleh je. Přes čerstvou zkušnost s koaličním zápasem ve volném stylu a bez pravidel, jsou obě strany jistě připraveny opět vlézt s Andrejem Babišem do chomoutu. Babiš navíc potřebuje vytvořit dojem normálnosti své vlády, takže spojení s oslabenou ČSSD a vždy poslušnou KDU-ČSL by pro něj mohlo být velmi lákávé, přestože by taková vláda měla jen malou většinu. S ochotnými bolševiky a Okamurou v zádech by to ale neměl být větší problém.

 

Ke komu se dají Piráti - Naprosto nepředvídatelná je situace s Piráty. Dají se zlákat Babišem? Přestože se na poslední chvíli začali vehementně bránit spojení s ANO, být při prvním pobytu ve sněmovně rovnou ve vládě by byla velice lákavá nabídka. A ještě by mohli prosadit něco ze svého programu, který se v mnoha bodech shoduje s Babišovým a tím zapracovat na dalším volebním úspěchu.

Ke komu se dá ODS - Ačkoliv se těsně před volbami začal i Fiala zaklínat tím, že s Babišem nikdy, při nynější pozici druhé nejsilnější strany bude vábení vládní účasti velmi silné. Zvlášť, když je tomu sílící vnitrostranická klika kolem Klause mladšího více než nakloněna. Strašení komunisty a Okamurou by pak pomohly tuto „oběť“ či „obranu před něčím ještě horším“ ospravedlnit před jejich voliči.

 

Mela v ČSSD - Dá se očekávat, že v Lidovém domě nastane rej, jaký tam nepamatují. Po volebním K.O. budou nevyhnutelně padat hlavy a začne boj o to, kdo se dostane k moci. Nejlépe nakročeno má Milan Chovanec, který se příliš nenamočil v nepovedeném předvolebním guláši a jako současný předseda strany má dobrou startovní pozici. K tomu prosazením policejní reformy ukázal, že si umí stát za svým a nebojí se jít do střetu. Účast na tzv. Lánském puči mu dává kredit u starých zemanovců a jeho následná loajalita k Sobotkovi zase u mladých technokratů. Rozhodně bude zajímavé sledovat, co se stane s Lubomírem Zaorálkem a jak se bude do vnitrostranických záležitostí vměšovat prezident Zeman.

Kalouskova pozice v TOP09 - Výsledek TOP09 je jednoznačným neúspěchem a ani ve straně zřejmě nebude panovat mnoho pochyb o tom, čí je to vina. Pozice Miroslava Kalouska jako předsedy a hlavně jasného lídra je ohrožena a dá se čekat sílící tlak na jeho odstoupení.

Rozpad Okamurovy SPD - SPD je stejně jako ANO podnikem jednoho muže, ale na rozdíl od ANO nemá skutečný cíl a program. Tomio Okamura je politický podnikatel, který říká to, co chtějí masy slyšet, aby se dostal na výsluní a užil si slávu a uznání. Toto samo je pro něj cílem a usilovat o něco dalšího už není třeba. Za takových okolností bude nesmírně obtížné ukočírovat jeho 21 nohsledů v poslanecké sněmovně a pravděpodobně je pouze otázkou času, než začnou být někteří z nich nespokojení s úlohou pouhého vůdcova přívěsku a budou si chtít vydobít také trochu vlastní slávy.

Trestní stíhání Babiše a Faltýnka - Otázka je vlastně jen kdy bude stíhání zastaveno, jak to bude oficiálně zdůvodněno a kdo to zařídí. Šance, že při povolebním rozložení sil by mohlo být toto stíhání dotaženo až před soud, se blíží nule. Už samo opětovné vydání či nevydání ke stíhání bude velkým testem nové Poslanecké sněmovny.