O populismu (3. část)
V předchozích dílech mého krátkého seriálu o populismu a jeho nástrojích jsem se již zabýval emocemi, smyšlenkami, bezobsažnými sděleními a falešným mandátem. Nezbývá než zakončit tuto trilogii pojednáním o mé nejoblíbenější metodě - zaklínadlech. Jak jinak než opět na příkladě Realistické Deklarace.
O populismu (2. část)
Toto je pokračování článku o populismu a zejména o nástrojích populistické propagandy. V minulém díle jsem popisoval práci s emocemi, tentokrát se zaměřím na smyšlenky, bezobsažná sdělení a falešný mandát. Opět to bude na příkladu Realistické Deklarace, jež je takřka nevyčerpatelnou studnicí těchto metod.
O populismu (1. část)
Tento článek se zabývá problematikou populismu v naší politice. Je poněkud rozsáhlejší, protože chci populismus rozebrat zevrubně a na konkrétních příkladech a nechci se uchylovat k přílišnému zjednodušování a zkratce. Za praktickou ukázku populismu si beru text Deklarace strany Realistů, který je (stějně jako celá tato strana) zářným příkladem toho, jak populisté komunikují se svým publikem. Volba Realistů není náhodnou - jelikož jsou poměrně novým zjevem na naší politické scéně, mohli by vzbuzovat sympatie v mnohých lidech zklamaných současnou nabídkou politických stran a hnutí. A přesně těmto lidem je můj článek určen.
O starých pořádcích
Starými pořádky mám na mysli zřízení známé z let po pádu bolševické diktatury, které tímto názvem označuje Andrej Babiš. Toto zřízení bylo založeno na principu volné soutěže politických stran, občanských svobodách a rovnosti, jinými slovy bylo v zásadě demokratickým. Současně však trpělo mnohými neduhy. Ty, které považuji za zásadní, musím rozebrat podrobněji.
O politických stranách
Systém politických stran je od doby takzvané opoziční smlouvy ve veřejné diskusi hojně napadán, ba přímo zavrhován jako nevyhovující a překonaný, a zhusta označován za hlavní příčinu úpadku politiky v zemi. Domnívám se, že neprávem. Politickým stranám a systému na nich založenému jsou přisuzovány vady konkrétních osob, nicméně systém samotný, jenž je jedním ze základních stavebních kamenů pluralitní demokracie (jak jsem psal v předchozím článku), je dobrý a není třeba jej šmahem zatracovat. Chyby je nutno hledat v odchylkách konkrétních stran od ideálu.
O demokracii
Co je demokracie
Nejprve uvádím několik tezí, které vysvětlují, co si pod pojmem demokracie představuji. Jejich znění je inspirováno výklady T. G. Masaryka.