O politice v běžném životě
Od různých mediálně známých osob, zejména sportovců a umělců, ale i od prostých lidí lze často slyšet větu: „Mě se politika netýká.“ Případně ještě zobecnění této myšlenky v podobě: „Do sportu/hudby/divadla (doplňte si podle libosti) politika nepatří.“ Většinou je takový výrok doprovázen úlevným povzdechem a výrazem vyjadřujícím štěstí dotyčného, že se mu podařilo politice uniknout, jako by to byla nějaká morová nákaza. Tento výjev pak nezřídka vrcholí mávnutím ruky, prozrazujícím, že debatou o něčem tak nečistém a podružném nehodlá dotyčný marnit čas, a že je to stejně všechno pro kočku.
Stále mne udivuje, že tento názor zastává tak překvapivě velké množství lidí, mnohdy i velmi intelektuálně zdatných. Jako kdyby snad politika byla něco, před čím je možno se schovat. Nebo ji snad lze soustavnou nevšímavostí a předstíráním vytěsnit mimo společnost a uchránit se tak nákazy?
Tento postoj je, dle mého názoru, důsledkem nepochopení podstaty politiky. Politika je přece diskusí, střetem různých názorů utvářejícím společnost a stát. Jako taková je všudypřítomná, ovlivňující svými projevy náš běžný život ve všech myslitelných směrech. Dýchám čistý vzduch, nebo ne? Někde v pozadí za tím stojí politické rozhodnutí, které určilo hranice možného znečištění ovzduší výrobou či dopravou. Dostane se mi odpovídající lékařské péče v případě nemoci? Odpověď mi dá opět politika, jež nastavila pravidla zdravotní péče. Ceny pohonných hmot jsou z převážné části výsledkem politického rozhodnutí o výši spotřební daně. Politika zprostředkovaně může i za to, zda místní zemědělec zaseje radši ječmen, nebo řepku, jakkoliv jde v posledku o jeho svobodnou vůli. A tak by se dalo pokračovat téměř do nekonečna.
Politika je zkrátka nedílnou součástí života lidské společnosti a dokonce i osamělý poustevník na ostrově uprostřed oceánu by jí byl nepřímo ovlivněn. Pokud někdo říká, že se jej politika netýká, může to snad být jeho přání, ale jde o pouhý sen. Případně může jít o nezájem o stav společnosti nebo o snahu vyhnout se rozhodování o vlastní budoucnosti. Na skutečnosti, že se každého politika týká přímo zásadně, to však nic nemění. Ať už důvod toho postoje tkví v nepochopení nebo v nezájmu o okolní svět, v žádném případě se není čím chlubit.
Zvláštní pozornost si pak zaslouží výroky o tom, že politika někam nepatří (do vědy, sportu, umění). Objevují se zhusta v případech, když někdo zaujme jasné stanovisko a veřejně se vyjádří - příkladem může být nedávné předávání hudebních cen Anděl a na něm zaznivší kritika chování Miloše Zemana. Tyto projevy se však vyskytují i ve formě úhybného manévru - tím mám na mysli mnohé situace, kdy se dotazovaný (typicky sportovec učastnící se podniku ve zvlášť necivilizované zemi jako je Čína, Rusko či Katar) snaží setřást nepříjemné otázky ohledně jeho názoru na dodržování lidských práv. V této verzi vlastně slovo politika nesprávně nahrazuje pojem lidská práva. A přestože lidská práva, případně etika či morálka s politikou souvisejí, nedají se libovolně zaměňovat. Nicméně výrok „politika do sportu nepatří“ zní jistě lépe než „lidská práva do sportu nepatří,“ případně rovnou „na morální zásady kašlu.“ Za všech okolností však tento výrok může být pravdivý jen jako přání, nikoliv jako popis skutečnosti.
Výše popsané vyjadřování nejenže posiluje nezájem jednotlivců o věci veřejné, ale otevírá dveře do politických funkcí pro různé politické podnikatele. A nemyslím tím přímo osoby typu Andreje Babiše, ale všechny, kteří chápou účast v politice jako prostředek k dosažení svých vlastních cílů namísto služby společnosti. Jejich možnosti jsou pak přímo úměrné všeobecnému zájmu o politiku a z něj vyplývající síle veřejné kontroly. Pokud se všichni budeme o politiku více zajímat, zlepší se i její úroveň a stav veřejných věcí. Tak je to prosté.