O sdělovacích prostředcích a jejich selhální
Tento článek jsem původně napsal už v březnu a váhal jsem, vzhledem ke změněné situaci po zveřejnění nahrávek Andreje Babiše, zda jej ještě publikovat. Ale domnívám se, že je stále platný, byť jsou některé skutečnosti mnou uvedené už zcela zřejmé i širokému publiku.
Správný novinář musí být schopen rozlišovat dobré od zlého, bez ohledu na to, komu fandí. Politický komentátor může být nestranný pokud jde o rozhodování, zda je lepší pravice či levice, směr liberální či konzervativní, nikdy však nesmí být nestranný pokud se jedná o volbu mezi demokracií a diktaturou, humanismem a nelidskostí, pravdou a lží. Novinář není a nesmí být povznesen nad morálku, neboť ta je základem demokratického státu, jehož je novinář důležitou součástí.
Z tohoto úhlu pohledu zažívají naše sdělovací prostředky období morálního úpadku, jaký nemá v éře České Republiky obdoby. Tento úpadek je znázorněn postojem jednotlivých médií a novinářů k Andreji Babišovi a jeho ANO 2011, jakožto největšímu ohrožení dosavadního uspořádání státu a demokracie vůbec. Ten by se dal zhruba rozdělit podle osy – sluhové, kolaboranti, užiteční idioti a odpůrci.
Sluhové jsou zcela zřejmí, jedná se o zaměstnance Agrofertu pracující pod hlavičkou vydavatelství Mafra a rádia Impuls. Deníky MF Dnes a Lidové noviny se staly hlásnou troubou Babišovské demagogie a plní roli Rudého práva Agrofertu. O jejich objektivitě nemůže být ani řeči, zato jejich propojení s některými policisty (bývalé ÚOOZ) a státními zástupci (zejména olomouckými) je na pováženou.
Odpůrci jsou také zřejmí a je příznačné, že se dnes vyskytují pouze na internetu. Mně jsou známi jen dva význačnější – Echo 24 a Forum 24. Z mého pohledu se pouze tyto dva deníky věcným způsobem zabývají demontáží demokracie u nás vedenou Andrejem Babišem a kolaborací ostatních politických stran i sdělovacích prostředků.
Většina médií pak spadá do široké mezery mezi těmito dvěma póly zahrnující kolaboranty a užitečné idioty. Tyto dvě množiny se značně prolínají a odlišují se od sebe jen detaily, zejména tím, zda přispívají ke zdaru babišovské věci vědomě či z hlouposti. Ukázkovým příkladem jsou tituly Respekt a Hospodářské noviny (oba vydavatelství Economia) a jejich významní představitelé Erik Tabery a Jindřich Šídlo (před odchodem do Seznamu). Zatímco Tabery se pokoušel o „objektivní“ odstup a vyvažování typu „5 minut židi, 5 minut Hitler,“ Šídlo stále bojoval se sedmihlavým drakem ODS Mirka Topolánka a Pavla Béma, ačkoliv tento byl již hodnou chvíli mrtev. (Nyní již Tabery přímo vyzývá ke kolaboraci s předem vítězným Babišem, a tím se jasně vymezuje na mé škále.)
Taktika obou novinářů, respektive jejich listů, je velmi nebezpečná. Především tím, že se snaží o Babišovi psát „jako o ostatních,“ vytvářejí dojem, že ANO 2011 je jako ostatní politické strany, ačkoli tomu tak není – ANO je pouze odnoží Agrofertu v politice, nikoli opravdovou politickou stranou. Toto zdání ještě posiluje neustálé a přehnané zdůrazňování chyb ostatních stran a politiků. (Tím nechci říct, že by se na ně nemělo upozorňovat, jen že jejich množství a míra závažnosti nesnese srovnání s ANO.) Dále svým bojem s duchy minulosti nebo důrazem na malichernosti odvádějí pozornost od největšího problému dneška, a sice od vzrůstající Babišově moci. Vrcholem pak je papírový boj s Babišovými odpůrci, kteří jsou, se shovívavým povýšenectvím „objektivní žurnalistiky,“ označoveni za fanatiky a extrémisty.
Výsledkem tohoto mediálního přístupu je zdání, že působení Babišova mocenského konglomerátu je v pořádku a nijak nevybočuje ze zavedeného systému, a tím chtěně či nechtěně posvěcují Babišovy kroky k ovládnutí státu. Současné situaci, která se více podobá poměrům ve střední Asii než Evropě, se dostává puncu normálnosti. Otázka, zda to dotyčné sdělovací prostředky dělají z hlouposti či oportunismu, zůstává nezodpovězena, ale ve výsledku to na věci nic nemění.
Sdělovací prostředky by měly být hlídacími psy demokracie. Mají za úkol tvrdě kritizovat vše, co působí proti demokratickému zřízení a zároveň poukazovat na vše, co demokratické principy posiluje. Naše dnešní mediální scéna v tomto ohledu naprosto selhává a místo boje za demokracii legitimizuje její rozvrat.