O potírání viru II.
Doba pokročila, a proto i já musím přidat druhý díl svého seriálu o tom, jak se v Kocourkově potýkají s virem. Tedy, tak veselé to nebude, protože se nejedná o Kocourkov, nýbrž o Českou republiku, na absurditě celé věci to však nic nemění. V prvním díle jsme prošli zahřívací fázi, ve které se ještě nic nedělo, zato teď se dostaneme k velkému zvratu, za který by se nemusel stydět ani leckterý antický dramatik. Ještě chci znovu upozornit, že citace zde uvedené nejsou, s výjimkou případného krácení, nijak upravovány. Podlehne-li tudíž méně zkušený čtenář dojmu, že čte úryvky z některé z divadelních her Eugena Ionesca, musí tento omyl přičíst pouze své představivosti, neboť takto se opravdu vyjadřují vedoucí představitelé našeho státu.
Andrej Babiš:
Zatím tedy máme 36 pozitivních nálezů, 13 klastrů. Stále máme samou Itálii a ten Boston. Dnes mi volal polský premiér, oni zavedli kontroly všech autobusů a minibusů z Německa a z České republiky, tak konzultujeme jejich postupy. U nás potřebujeme dořešit detaily. Předpokládá se, že postavíme nějaké zázemí, ve kterém budeme realizovat odběry a následně další postupy, abychom to nemuseli složitě logisticky realizovat.
Adam Vojtěch:
Jak řekl pan premiér, v současné době 13 center nákazy a 36 pozitivních pacientů. Myslím si, že to není nikterak tragické číslo, je to skutečně nárůst v řádu jednotek stejně jako v předchozích dnech a v tomto směru se nám daří stále mít situaci pod kontrolou.
Situace je málem růžová - nejen, že zrealizujeme odběry v zázemí, abychom je nemuseli složitě realizovat (smysl si doplňte sami podle svého uvážení), ale ještě je všech 36 pacientů pozitivních. Zřejmě i naše současné zdravotnictví staví na léty prověřené zásadě, že veselá mysl je půl zdraví. Nezbývá, než souhlasit s ministrem zdravotnictví - máme situaci pod kontrolou.
Andrej Babiš:
Dobrý den, dámy a pánové. Bezpečnostní rada státu zasedala od rána a vzhledem k vývoji epidemie koronaviru v Evropě jsme rozhodli, respektive ministr zdravotnictví rozhodl o dalších mimořádných opatřeních. A to za prvé, že se zakazují s účinností od dne 10. března 2020, to je dnes, od 18 hodin divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, sportovní, kulturní, náboženské, spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná shromáždění, výstavy, slavnosti, poutě, ochutnávky, trhy a veletrhy, a to jak veřejné, tak soukromé s účastí přesahující ve stejný čas 100 osob, a to do odvolání tohoto mimořádného opatření. (...) Další mimořádné opatření je, že se zakazuje s účinností ode dne 11. března 2020, to je zítra, osobní přítomnost žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách, (...) osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole. (...) Chápeme, že to bude pro lidi velice nepříjemné, ale v každém případě chceme zabránit, aby se nestalo to, co se stalo v Itálii, kde je vlastně celá země v karanténě. To je určitě velice nepříjemná situace pro celou Evropu. A proto to opatření, u kterého si myslíme, že je velice důležité, a doufejme, že to všichni pochopí a že to podpoří. Protože je to nutné a kolegové to určitě lépe doplní.
Adam Vojtěch:
U tohoto taxikáře je to vlastně první případ, kde my nevíme, kde je ten původ nákazy, nevíme, kdo ho infikoval a samozřejmě nevíme ani teď aktuálně, kolik dalších lidí mohl infikovat. Provádíme to trasování, máme zmapované kontakty a máme zmapovány jeho zákazníky, které vezl. On pracoval tři dny s těmi potížemi a poté byl tedy vyšetřen a bohužel pozitivně. Takže v tomto směru je to určitý přelom, je to první mezilidský přenos svého druhu v České republice, a proto si myslím, že jsou tato opatření na místě. (...) Jsou to doporučení, která jsou velmi vážná, protože takto máme zmapováno, že se ta infekce šíří, tím blízkým kontaktem mezi lidmi. Proto prosím, aby v tomto každý byl odpovědný a nezavdával příčinu pro šíření té epidemie.
Roman Prymula:
To, že jsme v nějaké situaci, která v tuto chvíli vypadá velmi příznivě, je jedna věc, nicméně když se podíváte na situaci v jiných evropských zemích týden zpátky, tak tam ta situace také vypadala poměrně příznivě. Můžeme vycházet ze zkušeností těchto zemí, kdy jsou postupně zaváděna opatření, ale v podstatě už je trochu pozdě, protože dochází k lavinovitému šíření v těchto zemích. (...) Proto jsme se rozhodli k opatření, které je skutečně restriktivní, je zásadně restriktivní, ovšem ukazuje se právě na příkladu evropských zemí, že pokud nezamezíme osobnímu kontaktu, který je těsný, tak nejsme schopni to onemocnění odkontrolovat. A na příkladu Itálie je vidět, že ta opatření, která v tuto chvíli už jsou opravdu razantní a která v podstatě znamenají karanténu Itálie pro celé území, přicházejí poněkud pozdě, protože to lavinovité šíření už nejde úplně zastavit. To je důvod a samozřejmě důvod, který to podporuje a který přichází z našeho území, jak tady zmínili pan premiér i pan ministr, je, že jsme zachytili v podstatě první přenos, který je v komunitě.
V pondělí večer jsme bez obav ulehli do postelí, uklidněni předchozími výroky premiéra i jeho ministrů, a v úterý ráno jsme se probudili do stínu hrozící katastrofy nebývalých rozměrů. Co se asi mohlo stát oné osudné noci z 9. na 10. března? Ne, nedošlo k žádné okamžité a děsivé mutaci viru, ani k mimozemské invazi. To se jen pánové a dámy z Bezpečnostní rady státu a vlády náhle dozvěděli, že je možné, aby se onen virus-přistěhovalec i v našich zeměpisných šířkách přenášel mezi našimi spořádanými pecivály, nemuseje čekat na dovoz nějakým nezodpovědným neposedou navrátivším se z dovolené v Itálii. Vše zavinil jakýsi pražský taxikář, jenž se nakazil, aniž byl na zmíněné dovolené nebo se stýkal s některým z navrátilců a ještě měl tolik drzosti nechat se otestovat s pozitivním výsledkem. Možná by se zdálo na místě namítnout, že tou dobou už u nás takových nakažených musely být stovky, ne-li tisíce, a byla by to jistě námitka správná. Jenže je třeba mít na paměti, že naši vedoucí představitelé neřeší problémy skutečné, ale jen ty, které se vyskytují ve virtuální realitě sdělovacích prostředků a sociálních sití. A pokud tedy až do případu onoho nešťastného taxikáře nebyl potvrzen žádný nakažený bez spojitosti s cestami do zahraničí, a veřejnost o něm tedy prokazatelně nevěděla, pro vládu prostě neexistoval. Je to velmi smutný, ale naprosto příznačný rys Babišovy vlády, to už je však jiné téma.
Co tedy vyvodit z tohoto zvratu a z prohlášení oněch tří klíčových účastníků? Především fakt, že všechna jejich ujištění o tom, kterak mají vše pod kontrolou, nebyla nic jiného než pohádky pro naivní posluchače. Ministr zdravotnictví pak potvrzuje, že skutečným přelomem v jejich uvažování byl opravdu až onen případ taxikáře. Přestože je naprosto nepopiratelné, že k takovému způsobu šíření musí docházet a že už nejméně měsíc to černé na bílém potvrzují data z jiných, více zasažených zemí, naši vůdci si počkali až na první potvrzený případ u nás. Teprve poté jsou ochotni spustit celý kolotoč opatření - příliš polovičatých a příliš pozdě, přesně tak, jak to kritizuje náměstek Prymula u jiných zemí. Opětovně se tím dostáváme k zásadnímu rozhodnutí, zda je nákaza COVID-19 skutečně tak strašlivou hrozbou. Účastníci tiskové konference 10. března nám, přes dosavadní líbivé a chvástavé řeči, dali na výběr: Buď je současná pandemie opravdovou hrozbou a vláda na nás doposud kašlala, protože přes všechny dostupné informace až do března neučinila prakticky nic pro ochranu obyvatel ČR, nebo koronavirus hrozbou není, a proto lze náhle přijatá opatření přičíst na vrub panice vedoucích představitelů státu a jejich potřebě předvést se jakožto bojovníci za naše blaho. Nelze přistoupit na to, že se virus hrozbou teprve postupně stává. Netřeba zdůrazňovat, že ani jedno vysvětlení není právě lichotivé, jiné mne však nenapadá.
Závěrem ještě zdůrazňuji Babišovu poznámku: „v každém případě chceme zabránit, aby se nestalo to, co se stalo v Itálii, kde je vlastně celá země v karanténě,“ která by neměla uniknout pozornosti, zejména v souvislosti s tím, co následovalo. A o tom bude třetí díl mého článku.