O potírání viru I.
O nové nákaze, hrozící vyhubit lidstvo, jsem psal v předchozím příspěvku. Nyní se hodlám zaměřit na prostředky, kterými se náš stát, respektive vláda, respektive Andrej Babiš (alespoň podle názoru posledně jmenovaného by tyto tři pojmy měly být, po vzoru Ludvíka čtrnáctého, prakticky zaměnitelné) pustil do boje s novým virem. Jelikož se opravdu jedná o jistou hrozbu, zejména pro některé skupiny obyvatel, není možno všechna dosud učiněná opatření šmahem odmítnout, zároveň je však třeba podívat se na ně kriticky. A o to se právě chci pokusit. Protože jde o téma obsáhlé a stále živé, jsem nucen rozdělit tento článek do několika částí. Kolik jich bude záleží na tom, čeho všeho se ještě nadějeme a za jak dlouho celá tato taškařice skončí.
Zjednodušeně řečeno se vláda (přidržím se nadále tohoto pojmenování entity držící ve svých rukou výkonnou moc) měla rozhodnout, zda bude čelit hrozbě takříkajíc v plné polní, nebo zda se bude držet při zemi. V podstatě se ono rozhodnutí odvíjelo od toho, jestli je nová nákaza hrozbou nebývalého rozsahu, již není možno zvládnout bez mimořádných opatření, nebo jestli se nejedná o tak extrémní situaci a je možno se s ní vyrovnat běžnými prostředky. Když pominu různá cirkusová představení pro dychtivou veřejnost a Babišovo tradiční plácání bez hlavy a paty, zaujala vláda zpočátku postoj - nic hrozného se neděje, všechno máme pod kontrolou. Ukažme si na příkladech, jak se měnil přístup vlády v průběhu času. Citace, kromě krácení, nijak neupravuji, bude to tedy zároveň i pěkná ukázka vyjadřovacích schopností našich vedoucích činitelů.
Tato nemoc není smrtelná, není to apriori smrtelná nemoc, tak jak někdy vidíme různé titulky: Smrtící koronavirus a podobně. Není tomu tak, není to odborně správně. Je to skutečně podobné jako v případě chřipky. Pokud se bavíme o těch úmrtích, jsou to lidí starší, polymorbidní, lidé s nějakými přidruženými chorobami, možná onkologicky nemocní, ale nikoliv apriori že by tato nemoc byla smrtelná pro většinu populace. Naopak, podle těch dat, která máme, tak přes 80 procent lidí má zcela lehký průběh, v zásadě velmi podobný právě nějaké běžné respirační chorobě, případně chřipce. Takže v tomto směru také je třeba uklidnit občany, že není nutno skutečně mít nějakou paniku a obávat se nějaké choroby jakožto nějaké smrtelné choroby. Není tomu tak.
Vůbec celá tisková konference, na níž kromě Vojtěcha vystoupil samozřejmě a především Babiš, se nesla v duchu uklidňování a ujišťování, až by byl divák ochoten věřit tomu, že vláda je skutečně dobře připravena na budoucí vývoj a přistupuje k potížím s chladnou hlavou. K tomu je třeba podotknout, že ona tisková konference proběhla v době, kdy už se virus rozšířil do mnoha států, Světová zdravotní organizace WHO vyhlásila stav pandemie a bylo jasné, že je jen otázkou času, než nákaza pronikne i k nám.
Adam Vojtěch:
Situace se nikterak v tomto směru nemění z hlediska nějakého epidemiologického rizika s tím, že ti tři pozitivní pacienti jsou stále v nemocnici Na Bulovce. Podle informací, které máme od lékařů, je ten jejich stav velmi dobrý, v zásadě se zlepšil. Nemají již nějaké zásadně vážné klinické příznaky. Jsou bez teplot, takže je zde dobrá perspektiva, že by se mohli poměrně brzy zotavit. (...) My jsme i projednávali tu otázku vyhlášení stavu nouze, kdy v tuto chvíli to není na místě vzhledem právě k těm datům, která máme k dispozici o tom, že nejsou potvrzené žádné nové případy. Epidemie se nešíří, takže myslím si, že jsme schopni to zvládnout v tuto chvíli v rámci těch mantinelů, které máme v rámci právě pravomocí zejména Ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jak jsem o nich hovořil.
Tón se zatím nemění, vše je v pohodě. Pozoruhodná je zejména věta o tom, že se epidemie nešíří. Byla pronesena v době kdy počet potrvzených případů nákazy v evropských zemích utěšeně rostl, kupříkladu (od 28. 2. do 2. 3.) ve Francii z 57 na 191, v Německu ze 48 na 159 a v Itálii z 888 na 2 036, a to přesto, že tyto země již přijaly různá opatření proti šíření viru. Zbývá dodat, že doposud vláda nepřijala žádná opatření k zabránění styku s ohnisky nákazy a proti přenosu viru ze zahraničí k nám. Vyloučení diváků z biatlonových závodů v Novém Městě na Moravě se za takové opatření v žádném případě považovat nedá. Všichni diváci mohli volně přijet do ČR (a mnozí skutečně přijeli), pouze nemohli sledovat závody z tribun, namísto toho se mohli dívat na televizi v hospodách. Až od 5. 3. pak měly být zastaveny lety z pěti letišť v severní Itálii a z Jižní Koreje. Ostatní linky omezeny nebyly, železniční a silniční spojení zůstalo nepovšimnuto. Jediný možný smysl, který mohla tato opatřeních mít, bylo ukázat, že vláda něco dělá, k čemuž se právě závody v biatlonu mimořádně dobře hodily. Dopad na šíření COVID-19 nemohly mít zhola žádný. Za pozornost ještě stojí, ze prozatím identifikovaným nakaženým se daří dobře, takže je obtížné pochopit, proč je třeba je držet zavřené v nemocnici, jako kdyby byli nakaženi morem.
Andrej Babiš:
Chci taky poděkovat všem médiím, která uklidňují naše občany, protože skutečně není důvod k nějakým zásadním obavám. My jsme rozhodli o jedné hromadné akci a to je mistrovství světa v biatlonu. A pokud to někdo nepochopil, tak já bych to znovu zopakoval. Rozhodli jsme pro to, protože je to akce, kterou mělo navštívit 100 tisíc lidí. Je to akce, která se konala naposledy v Itálii, kde shodou okolností jeden člověk, který navštívil to mistrovství světa v biatlonu v Itálii, u něho se ta nemoc projevila. A tento turista, který byl právě v Anterselvě, kde bylo to mistroství, samozřejmě se přepravoval nekontrolovaně v Německu. Takže myslím si, že jsme rozhodli správně, a pokud někdo tomu nerozumí, že je to mezinárodní akce, tak je úplně jasné, že jsme rozhodli na základě doporučení hlavní hygieničky, že jsme to vyhodnotili jako rizikové. Myslím si, že jsme rozhodli správně. Já bych poprosil, i aby skutečně občané to pochopili, aby se neorganizovali na facebooku, protože zkrátka bylo tak rozhodnuto, a doufejme, že tam nedojde k nějakým incidentům. Ohledně dalších hromadných akcí: My skutečně nevidíme žádný důvod, abychom omezovali další hromadné akce. Konstatujeme, že v České republice není žádný přenos viru z člověka na dalšího člověka, že těch pět lidí… My jsme vytrasovali tu Američanku s její přítelkyní a naši občané také jsou v dobré stavu, pan náměstek Prymula se asi k tomu vyjádří, a doufejme, že se co nejdříve vrátí do normálního života.
Roman Prymula, náměstek ministra zdravotnictví:
Situace v Evropě je v tuto chvíli, nechci říci kritická, ale nejhorší ve čtyřech velkých zemích. Kromě Itálie jsou to Německo, Francie a Španělsko. Ve Španělsku v poslední době dochází k největšímu šíření z těchto ostatních zemí. Určité šíření je i ve Švýcarsku. V těchto zemích je komunitní přenos, to znamená, to onemocnění se šíří už z jednotlivých obyvatel mezi sebou. A v tomto případě je na místě zakazovat různé akce nad tisíc nebo nad pět tisíc. V našich podmínkách k tomu přenosu nedošlo, proto tady není důvod, abychom tyto akce zatím omezovali.
Komentovat vyjadřování premiéra snad ani nemá cenu, stačí jen říct, že Miloš Jakeš by si s ním jistě dobře rozuměl, pro nás ostatní je to úkol velmi nesnadný. Co se týče věcné správnosti, je naše situace ještě beznadějnější, jelikož pojmy správnosti a nesprávnosti, ba dokonce pravdy a lži nemají pro našeho předsedu žádného významu. Nicméně lze z textu pochopit, že v předvečer zahájení závodů Babiš obhajuje své rozhodnutí stran biatlonu. (O jeho nesmyslnosti jsem už psal výše, teď jen doplním, že ve stejnou dobu se měl v Brně konat mezinárodní motosalon, který proběhl bez omezení.) A zároveň nabádá občany, aby se proti němu nespolčovali. Nejpozoruhodnější je ovšem ujišťování Babiše i Prymuly o tom, že v ČR do té doby nedošlo k přenosu nákazy z člověka na člověka. Zde už lze jen konstatovat, že nás oba pánové bohapustě tahají za fusekli.
Na závěr první části vyprávění o vládních opatření zbývá shrnout dosavadní vývoj, tedy ke čtvrtému březnu. Stručně se to dá udělat slovy: Občané, nepanikařte, nic se neděje, u nás se nákaza nešíří, není třeba přijímat žádná mimořádná opatření. Navzdory slibům nabraly události už do týdne spád, ale o tom až v další části.