O volbě prezidenta

Zveřejněno: 10. 1. 2018

Prezidentské volby se nezadržitelně blíží, je tedy načase věnovat se jim podrobněji. Chtěl bych rozebrat tři témata, která s volbou prezidenta úzce souvisejí - co funkce prezidenta obnáší, za jakých okolností volíme a jaké kandidáty máme na výběr.

Funkce prezidenta

Ještě před samotnou volbou je třeba nejprve si ujasnit, koho vlastně volíme, co obnáší úloha pro niž vybíráme toho nejlepšího z dostupných uchazečů. Představa české veřejnosti o prezidentovi kolísá v celém rozpětí mezi nedotknutelným symbolem na straně jedné a „jedním z nás“ na straně druhé. Obě tyto krajní polohy už v krátkých dějinách ČR nalezly své ztělesnění, a to ve Václavu Havlovi a Miloši Zemanovi. A obě je třeba odsoudit jako nevhodné, přestože je nutno uznat, že role Václava Havla coby symbolu sametové revoluce České republice významnou měrou pomohla k začlenění do západní Evropy.

Prezident je v našem státním zřízení v prvé řadě politik a měl by tedy mít stejné předpoklady jako uchazeči o jiné politické funkce. Je tu však přece jen jeden rozdíl - ostatní politici zastupují v rámci svých mandátů nějakou část veřejnosti, jakkoliv to neplatí absolutně, kdežto prezident zastupuje celý stát a celou společnost. To sice neznamená, že by neměl mít jasný názor nebo se měl snažit zalíbit všem, zároveň by však vždy měl mít na paměti i ty, již s ním nesouhlasí, a snažit se pracovat pro dobro celé společnosti, nejen pro svoji voličskou základnu. Zemanovy výroky o prezidentovi dolních deseti miliónů je tedy třeba odmítnout i z tohoto důvodu, nejen pro jejich zjevnou nepravdivost.

Ve zkratce se dá říct tolik: Nehledáme ani otce národa, ani spasitele, ani nejvyšší morální autoritu. Hledáme politika ochotného sloužit zájmům naší společnosti, mimo jiné a především tím, že bude hájit zbytky demkoracie proti uchvatitelům moci. Měl by to být člověk schopný udělat správnou věc i proti vůli většiny a současně by měl být otevřen k dohodě. V neposlední řadě by pak měl důstojně reprezentovat ČR v zahraničí. Hledáme dobrého správce, nikoliv vůdce.

Okolnosti voleb

Nynější volby se konají v mimořádné situaci bourání pluralitního demokratického zřízení, jehož hlavním strůjcem, jakož i vykonavatelem, je Andrej Babiš. To staví před budoucího prezidenta zcela nové výzvy. Ve sdělovacích prostředcích a v kruzích občanské společnosti z tábora „pravdy a lásky“ převládající pojetí voleb jako boje proti Miloši Zemanovi je v tomto případě vysloveně absurdní. Nejde o nahrazení Miloše Zemana, ale o zvolení člověka, jenž bude co nejvíce, v rámci svých omezených možností, bojovat proti přeměně českého státu v Babišovu firmu. Tato přeměna probíhá již pátým rokem, po podzimních volbách navíc výrazně zrychleným tempem a do inaugurace nového prezidenta získá Babiš podstatný náskok. Budoucí hlavě státu tedy není co závidět.

Dále chci zmínit, že čím blíže jsme k volbám, tím více se ve veřejném prostoru skloňuje jméno Václava Havla a připomíná se jeho odkaz, či přesněji řečeno jedna, líbivější, část jeho odkazu. Tento nemístný kult osobnosti, udržovaný při životě fanatickými obdivovateli, kteří z Havla udělali neživou a nedotknutelnou ikonu, není ničím novým a byl přítomen i u předchozí přímé volby. Dnes však dostává tragikomický rozměr tím, jak se havlovská nepolitická politika prosadila v současný Babišův režim, přičemž to Havlovi nekritičtí fanoušci odmítají vzít na vědomí a dále bojují legrační bitvy se Zemanem coby strašákem z doby minulé.

Uchazeči

Stručně se vyjádřím k těm kandidátům, jejichž účast ve volbě pokládám za vážně míněnou a mající naději na úspěch. Z tohoto důvodu pominu Marka Hilšera, Jiřího Hynka, Vratislava Kulhánka a Petra Hanniga.

Miloš Zeman - Považuji Zemana za největšího favorita, přestože by měl být pro každého rozumného a slušného člověka naprosto nevolitelný. Obávám se však, že se stále najde dost občanů, kteří Zemanovo hulvátství pokládají za osobitost, agresivní ješitnost za sílu osobnosti, mstivost za spravedlivost, lži za humor a sebestřednost za autoritu. Hlas pro Zemana znamená hlas pro to nejhorší, co se v naší polistopadové politice urodilo. S Babišm bude Zeman žít v symbióze, občas zpestřené vzájemným napadáním. O obraně demokracie pak v případě tohoto ruského a čínského patolízala nelze hovořit vůbec. Na zachování demokracie Zemanovi záleží stejně málo, jako na jeho voličích.

O dalších kandidátech souhrnně platí, že jsou o řád přijatelnější než Miloš Zeman - nemají nutkání podlézat asijským diktaturám, jsou orientováni na západ, dokaží se vyjadřovat slušně, jsou v zásadě demokraty a byli by důstojnými reprezentanty státu v zahraničí. Vypichuji tedy jen podstatné věci.

Michal Horáček - Má často problém jasně vyjádřit své myšlenky, jeho mluvený projev bývá velmi neuspořádaný, a tím obtížně srozumitelný. Nejvíce z těchto čtyř uchazečů vnímá prezidenta jako vůdce národa, klade velký důraz na hrdost a sebevědomí. Je příznivcem přímé demokracie a kritikem tradičních politických stran, čímž dává najevo, že nemá příliš v úctě současnou zastupitelskou parlamentní demokracii. Nemá žádné politické zkušenosti. Nedá se předpokládat, že by jakkoliv bránil stát před Babišem.

Jiří Drahoš - Jeho největší devízou je uměřené vystupování seriózního akademika. Prezidentovi přisuzuje pozici morální autority a vizionáře. Uznává zastupitelskou demokracii a politické strany, ovšem ANO klade na úroveň ostatních demokratických stran, čímž se jasně ukazuje, co bude dělat proti Babišově privatizaci státu do vlastní kapsy - nic. Přímé zkušenosti z politiky nemá, ale jako předseda Akademie věd se s vysokou politikou dostal do kontaktu.

Pavel Fischer - Pro mne zatím nejhůře čitelný kandidát. Je zjevně dobrým řečníkem, což nepochybně souvisí s jehou dlouhou diplomatickou kariérou. Je demokratem, respektujícím systém parlamentních stran, ale jeho postoj k Babišovi a jeho působení ve státě je mi dosud neznámý, neboť ve všech diskuzích a rozhovorech, jež jsem zaznamenal, se vyjadřoval velmi abstraktně a neurčitě. Přestože nebyl přímo politikem, jisté politické zkušenosti má ze svého působení v prezidentské kanceláři a v diplomacii. Je výrazně proevropský.

Mirek Topolánek - Za jeho největší přednost považuji jasné a srozumitelně formulované názory. Je dlouhodobým obhájcem pluralitní parlamentní demokracie a troufám si předpokládat, že se bude nejvíce ze všech kandidátů snažit krotit Babiše. Je zkušeným bývalým politikem, a tím jsou jeho dlouhodobé postoje dobře čitelné a známé. Jeho vztah k Evropské Unii, či přesněji k evropské integraci, je spíše odtažitý.

Z předchozího popisu se dá vyčíst, že seřazení kandidátů není náhodné. Vyjmenovávám je od toho nejméně vhodného až po nejvhodnějšího. V celkovém hodnocení by Fischer a Topolánek nejspíše dosáhli podobného zisku, ve prospěch Mirka Topolánka hovoří jeho jasné názory a vyšší pravděpodobnost jeho odporu vůči sloučení ČR a Agrofertu v jeden celek.

Závěrem chci říci jen tolik: Nehledáme nového Havla, ani nehledáme prostou náhradu Zemana. Novým prezidentem by měl být ten, kdo dokáže nejlépe čelit Babišově likvidaci zbytků naší pluralitní demokracie.